O kulturním obohacení slyšel asi každý. Většinou se toto slovní spojení používá v sarkastickém významu slova, pravdou však je, že původní význam rozhodně nijak hanlivý není. Naopak, měl by být dokonce přínosný. Během času se však tento pojem stal synonymem pro něco jiného, než bylo zamýšleno. Je tedy vhodné si alespoň čas od času připomenout jeho původní význam.
Tím je přijmutí a zařazení zvyklostí a tradic pocházejících z jiných kultur do té naší. V současnosti je však většinou spojován s extremismem především v náboženství a jeho projevy, ačkoliv to tak původně myšleno nebylo. Původní myšlenka je taková, že ony zvyky a tradice, které přijmeme, naši kulturu nezmění, nýbrž obohatí tak, že bude ještě lepší.
Ano, sen je to hezký, o tom není sporu. Bohužel je zároveň také naivní. Lidé jsou lidé, a xenofobie je v nás coby druhu poměrně silně zakořeněna. To platí jak pro původní kulturu tak pro ty, kteří do ní přichází. Není tedy divu, že často dochází ke konfliktům, které mnohdy končí tragicky.
Přitom však nelze dávat vinu pouze jedné straně. Ano, bylo by snadné svést vše na extrémisty a ilegální imigranty, avšak ačkoliv ti bezesporu mají svůj podíl viny, část jí také nese migrační politika jednotlivých států, která nedokáže kontrolovat přicházející a dostatečně vracet zpět ty, kteří by mohli dělat problémy.
Zdá se tedy, že situace je beznadějná. Ovšem tak tomu není. Jako společnost směřujeme ke stále větší toleranci a své sklony ke xenofobii se snažíme z velké části potlačovat. Naopak se snažíme být tolerantní k ostatním, i když zde je třeba říci, že i tady by měly být nastaveny určité hranice, za které bychom jít neměli.
Není to tedy snadný problém a je jasné, proč se z kulturního obohacení stal tak kontroverzní pojem. Řešení však v současné době nemáme, a vzhledem k politické situaci to nevypadá, že by bylo v nejbližší době nalezeno.